hrad Tábor
O hradu zvaném Hradiště je písemná zmínka až r. 1370, kdy Oldřicha a Sezema z ústí získali od synů zemřelého bratra polovinu dříve nedílného rodového majetku, k níž patřil hrad Hradiště. V době výstavby hradu v přilehlé krajině vládli páni z Ústí, jedna z větví jihočeských Vítkovců, k nimž patřil Vítek z Klokot (1220).
Archeologický průzkum hradu, vybudovaného v druhé polovině 13. století na skalnatém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Rismenickým potokem umožnil rekonstrukci hradního areálu. Jeho půdorys měl tvar mnohoúhelníka s obvodovými věžemi. Poměrně nejlépe zachovaná, mírně zploštělá věž na jihozápadní straně (od 16. století zvaná Kotnov) byla zvýšena patrně již husity. Druhá věž na severovýchodě zanikla ve druhé polovině 16. století až na zlomek vklíněný do zdiva pozdějšího městského pivovaru, vestavěného do hradního komplexu v 17. století. Třetí obdélná věž na východě zanikla až na počátku 20. století. Neznámá zůstává vstupní brána. Severovýchodně od ní bývala pravděpodobně další hranatá věž. Z hlediska dějin válečnictví je pozoruhodná věž Kotnov systémem svých střílen. Před touto věží i před hlavní hradbou probíhal dodnes zčásti zachovaný parkán. Na severozápadní straně chránil hrad rozšířený parkán s vnější branou Bechyňskou, která se dodnes zachovala. Byl předsunut před vnitřní bránu Hradskou zbořenou v 2. polovině 19. století.
Hrad oddělovaly od šíje hluboké příkopy na severovýchodní straně (kde bylo později založeno město) i na straně jižní, kde byl koncem 19. století objeven příkop vytesaný ve skále. Od počátku 16. století se tu budovaly místo starých koníren sýpky a spilka, počátkem 17. století městský pivovar a později, až do 70. let 19. století, došlo k řadě adaptací a přestaveb.
Po dobytí a vyvrácení města Sezimova Ústí v r. 1420 táboři obsadili Hradiště a založili při něm město, zprvu ještě nazývané postaru Hradiště. Brzy však dostalo biblické jméno Hradiště hory Tábor. Brzy však dostalo biblické jméno Hradiště hory Tábor. Současně s rychlou výstavbou města postupovalo i jeho zabezpečení. Na svahu byly plánovitě založeny dvoustupňové hradby. Nejníže obíhající parkánová zeď byla zpevněna předsunutými polygonálními, dovnitř otevřenými baštami. Na přístupové cestě od východu po šíji byla vystavěna trojitá brána s barbakánem (vnější – zbořená r. 1859, prostřední – stržená v r. 1836, a vnitřní – Pražská, která stála až do r. 1884) s mohutnou hranolovou věží. Kromě těchto bran zde byly ještě branky zvané Klokotská (zbořená po r. 1865) a nižší Bechyňská , dále fortny Velká (Klokotská, odstraněná po r. 1830) a Malá (Říční). Opevnění města Tábora, které bylo dokončeno do poloviny 15. století, představovalo slohově i fortifikačně jednotný útvar.
Splývání s městským sídlištěm vedlo k postupnému zanedbávání a potlačování původních obranných prvků hradu zejména na severní straně. V l. 1645 – 1646 vznikl v souladu se současnou opevňovací teorií barokní bastion nasypaný z hlíny a krytý kamennou zdí. Po ztrátě vojenské funkce hradu nestálo od poloviny 19. století nic v cestě různým asanačním opatřením městské rady. Zbořením jeho východní části zanikl rozdíl mezi někdejším pevnostním areálem a městským sídlištěm.
Kotnov dnes slouží jako vyhlídková věž a k tomu cíli byly upraveny komunikace spojením s Bechyňskou branou, jež plní funkci výstavních síní Muzea husitského revolučního hnutí